Můj příběh

Jsem vášnivou milovnicí květin

Ukážu vám a ráda vás naučím, jak i vy si můžete sami vytvářet kytice a dekorace.

Jak se starat o své živé kamarády z říše rostlin, aby s vámi žili v souladu a co nejdéle.

I když je krása pomíjivá, právě to jí dává na jedinečnosti.A užít si ten přítomný okamžik s voňavou kyticí na stole, kterou jste si sami vytvořili, nebo někomu darovat vlastnoručně uvitou kytici…

To a mnohem víc, vám chci dát.

 

Můj příběh, aneb, jak jsem se dostala k práci s květinami.

 

Miluju květiny, rostliny, stromy. Umím je aranžovat, uvázat,vyrobit z nich dekorace, věnce, naplno využít jejich potenciál.

Vím, které druhy se spolu mají rády, a kterým to spolu v jedné vodě, nebo na jednom okně, nesvědčí

Ale také už vím, jak o ně pečovat a jak s nimi zacházet, aby mi jak ve váze, tak i v květináči, v živé, či suché podobě vydržely co nejdéle krásné.

Vím jaké květiny se hodí pro rustikální nevěstu a ze které bude mít radost zasněná romantička, nebo sportovně založená tanečnice..

Věřím, že se dokážu empaticky naladit, zeptat a tím pak poradit tak, aby každá nevěsta, zákaznice, či zákazník byli spokojení a šťastní z krásy, kterou jim nabízím.

Ale nebylo to tak vždycky. Byla jsem jen malá holka, co ráda nosila mamince kytky natrhané na louce.

Ale vždycky to tak nebylo...

Byla jsem malá holka, která milovala přírodu a květiny od prvních krůčků, ale taky jsem byla malé nemehýlko, co neumělo nakreslit rovnou čáru a kytičky trhalo na louce mamince jen tak  pro radost.

Spoustu let jsem měla hodně snů. Chtěla jsem procestovat svět, být slavná zpěvačka a zachraňovat přírodu, zvířata a květiny…

Pořád jsem dumala, co tedy bude to moje povolání, ze kterého budou penízky a co bude koníčkem…Zpívala jsem ve sboru, pak v několika kapelách, ale to mě neživilo...Pak modeling, ale to je jiný příběh…Ke kytkám jsem se upínala pořád…

Nejdřív jsem si založila malou skalku, na kterou jsem si nosila rostliny z lesa a louky. Když maminka viděla moje nadšení, dávala mi svoje “odkopky” a řízky.

Moc mě to bavilo…Ale take mě bavilo ty květiny trhat a vít z nich kytičky, později kytky a kytice…Kytice vypadala vždy moc hezky, do té doby, než se svázaná vložila do vázy…Pak se “splácla”-Jistě to někteří z vás, co se pokoušeli zhotovit vazbu, zná, nebo se v tom poznává. Prostě skládám skládám, tak, jak se mi to líbí, pak svážu a HA – to takhle být nemělo! Ty patříš tam a ty zas tam…Ale safra-nejde mi s váma otočit…A safra-tenhle stonek jsem tou stuhou přimáčkla a tenhle zlomila…Ach jo, já jsem takový nemehlo!” 

Takže zatímco jako dítě jsem si sice ve 3 letech uměla přišít knoflík, zavázat tkaničku a uvázat mašličku a v 5-ti se naučila číst a psát, správně vázat kytice jsem se naučila až ve svém druhém květinářském zaměstnání …